Akce!

Na tomhle koncertě (a křestu, jak jsme se posléze dozvědeli) jsem se cítila opravdu skvěle. Sice mi tam někdo chyběl, ale muzikanti a moje Božská neměli chybu a večer s nimi byl úžasný! Dokonce jsem bez boje vybojovala CD - dostala jsem za to šlupku od jedné paní, která mě navíc počastovala nepěknými výrazy, ale!
1) ubránila jsem se nečinností a mlčením a hlavně
2) cedlo je naše!



Chebské dvorky a Tatabojs


Na letošních Ašlerkách jsem se ujistila, že mi dělají skutečně dobře. Vždycky jsem si říkala, že nejlepší je na nich ta pohoda a volno, ale nejlepší je na nich divadlo samotné. Ukazuje se, jak všichni dospívají, rostou do krásy a někam se posouvají. Někteří zůstávají na místě, ale i jim jejich život sluší. Jsme různí, nepodobní, zvláštní či všední, ale ašlerovci patří k sobě.

Linda, Danda, Anička, pro mě nejlepší Buchty a loutky

Dva bratři, hodně kontaktů, hodně práce, hodně dobrovolníků, hodně hráčů a hodně naběhaných a nalétaných kilometrů. A hodně chlastu. Ještě více banánových pohárů!

A neopominutelný 46. ročník Mezinárodního filmového festivalu, letos trochu slabší, ale některé snímky stojí za shlédnutí. Pokud se k Vám dostanou, doporučuji Arirang od Kim Ki-Duka, dokument Ženy SHR, Havlovu zfilmovanou hru Odcházení a Viditelný svět s Ivanem Trojanem, a to vřele. Vyhrál u mě Bedouin, snímek syrový a krutý.

Nicméně musím podotknout, že kolem byla spousta hnusných zážitků, počínaje dámskými sprchami, konče pobytem v báru, kde se prachama chlubí zejména ty kočky, které v životě nesáhly na práci. Můj poctivě vydělaný úřednický plat v této hogo fogo společnosti degradoval. Och, jak mě to zraňuje...

typický fórek s jarem či čím

FooPaa, Dj Maniac

Tak děvčata, slintáme...

(ne-)Viditelné zadky

Hahaha, a konečně: Rebecca. Tentoročně v Sadech míru, stromnatém ráji se zaplivanou hospodicou. Nabídka překvapivě líbivá: bezmršinové bistro, Befin a Prdelin voňavý stan s palačinkami, hermošem, toustama, čaji a zázvorem, dále gril, kapely od metalu po ska, filmový stan, výtvarná dílna, nadpozemský (či spíše mimozemský) Sam a jeho klikyhákovité tělo a nejlepší fire show, kterou jsem kdy zažila. Skupina Pa Li Či se umění s živlem učila v Indii a umí to sakra dobře prodat! Mezi dalšími body na programu se blýskly tančící děti, jejichž talent jednou ocení nejvíce oni sami.

Kriz, Uncle Sam, Madre Padre, Pa Li Či, nepochopení (pochopitelní??) Napalmed, punk! a já

Zmrtvýchvstání

Po dlouhé odmlce se vracím ke svým řádkům, jejichž prostřednictvím se potřebuji alespoň zlehka vyexhibovat. Tímto svým pár čtenářům děkuji za pozornost a strpení. Také Vám děkuji za Vaše odezvy a reakce na moje myšlenky a zážitky. Mám dojem, že teď něco málo dlužím Vám a především sobě.

Během jednoho měsíce se odehrála spousta významných věcí, které se však netýkají blogu, ale mého velmi podivného osobního života. Svět mi občas připadá zvrácený, bude to však asi tím, že já mám nohy vzhůru. Cesta za poznáním sebe sama je jeden z největších nesmyslů, který zatakoval mou hlavu. Přijít věcem na kloub, vyhodnotit jejich důležitost a řešit budoucnost, když nemám vyřešenou minulost, to je čiré bláznovství, mluvím-li pod tlakem času. Se záměrem nic nepodcenit všemu přikládám velkou váhu a pak mi z toho začíná hrabat a nevím co řešit dřív. Svůj rádoby poklidný život mám mnohem raději než chabé pokusy a velké kroky a převratné změny, k nimž musí dojít rychle rychle!. Snad to bude jen tím, že v sobě stále chtě nechtě živím puberťačku.

Nechci zestárnout. Mám kolem sebe krásné lidi s mladým duchem, jasnou hlavou, běžnými problémy, neobvyklými problémy či téměř bezproblémové. Jejich elán a odhodlání žit po svém mě motivují a jejich optimismus mi dodává sil. Síly bojovat proti mým tendencím kydnout si na zadek a počkat, co mi život vedle kupy dětí přinese.

Bla bla bla, jsem zase nějaká útlocitná, takže ende šlus, probírám se a jdu smolit nějaký článek, v němž bych Vám ráda sdělila, co na Ašsku. Předtím se ještě musím ozvat pár lidem a omluvit se za sebe.