Nikdy nebývám o víkendu dobrovolně vzhůru dříve než v 11. Teď je sobota 8:40 a mám dojem, že jsem se probrala do úplně jiného světa. Zaprvé není léto, ale podzim a za okny je strašná zima, šeď, vlhko a lešení. Druhá věc je, že nikam nespěchám - nejdu do práce, nemusím nakupovat, nemusím uklízet, vše mám v úkolníčku odškrtnuto. A! Většinou je mi vyčítáno, že jsem medvěd, prospím život a nevím, jak vypadá ráno - a ostatní to vědí? Vždyť jsem v tuto chvíli na světe úplně jediná, sama, venku nezpívají ptáci, neodvažuji se probudit ani psa a svět je strašně smutný a zpuchřelý. Štěstí, že odpoledne jedu na další fest. Jsem dost zklamaná. Čekala jsem svěžest nevšedního dne, vůni čerstvého pečiva a vypraného prádla. Místo toho hnípím u notebooku, kouřim cigáro, nemám co na práci a vlastně ani nic dělat nemůžu, abych přece nikoho nevzbudila. A ven mě nevyženete!
Takže pro příště na to pěkně dlabu. Zůstanu v pelechu a krásně a spokojeně si budu dospávat všechny své sny a nechám se hýčkat teplem vlastního těla.
Dneska jste mě nepřesvědčili, ptáčata.
 |
| Jak já Ti závidim, Nanynko... |
 |
| Nikde nikdo. Jen čtyřkolé bezduše. |
 |
| Jako z Panelstory |
Žádné komentáře:
Okomentovat