Fuj. Já je nemám ráda a v praxi na nich nevidím nic pozitivního. Nechápu, jak češi mohou ze dnů přetvářky, tloustnutí, smutku a lhaní (zlatý prase neexistuje, milé ratolesti, rodiče kecaj), umělého úsměvného usmiřování a pseudozapomínání všech celoročních sviňáren udělat nejlepopulárnější období v roce. A ještě se o něm tak dlouho dopředu bavit, děsit epileptiky, pokoušet nás normální, věšet americký tlustý dědky na parapet, krást stromky a podpalovat domácnosti. Jak někoho může bavit ralley v hypermarketu???
To je na mě vážně moc.
Mami, tati, babi, dědo? Já nejsem dítě, tak po mně nechtějte, abych tak působila. Všichni v rodině ví, že u nás se vánoce slaví jen kvůli mamce, takže ať se u stromečku usmívá ona.
Mě štve, že s blížící se čtyřiadvacítkou se všichni půjdeme přerazit a shánět dárky, na nichž je často znát jejich původ - z nouze ctnost. Dostávám hezké dárky, naši se snaží, ne že ne, ale víc by mě bavilo, kdyby každý kupoval dárky průběžně během roku, schovával je a pak "Na, tu máš všechno, u čeho jsem si na Tebe za tenhle rok vzpomněl/-a." Já jsem milé malé dárky pořídila. A taky už jsem je dnes nezabalené předala.
Když nemůžeme vynechat tohle trapnodění, vynechme z toho alespoň mě, pěkně prosím. A když už ne, tak vám říkám, že po večeři MUSIM najít ten lupen na Redhoty!!!
Přísahám, že jestli mi moje dítě řekne, že dárky nosí Santa, utrhnu si hlavu.
Žádné komentáře:
Okomentovat