 |
| photo Ondřej Chaloupka 2011 |
"Pojedeš s náma?" - "Tak jo." A bylo.
Zařadit za raz, za dva a jelo se - klikatě a zbytečně složitě (chlap se raději ptá "zaktualizovaných" map z GPS, místo aby se řídil pokyny místních obyvatel).
Měla jsem dojem, že jsem na přehlídce různě až hrůzně silných motorů. Čtyřkolkami počínaje a zablácenými vojenskými sanitami konče. Za slunečného počasí jsem se kymácela v testosteronové bouři, hned zkraje jsem se nuceně rozloučila s původním plánem o dece a knížce, vyfasovala jsem kecky a foťák a vydala jsem se společně s ozbrojenými muži směr pískovna. Většinou se začíná hrát se zpožděním, tentokrát jsem zjistila, že hra začíná podstatně dříve, což byla trochu prekérka, protože dostat se z epicentra boje do tábora během 15 minut byl nadlidský výkon. Využila jsem jedinečnosti estrogenu a za 5 minut jsem měla šoféra a vlastní unimog. Zkusila jsem i jízdu na korbě přes všechny možné i nemožné hrboly, stráně a hroudy hlíny, schytala jsem pár ran a zápichů hlavní a držela jsem se řemenu, který se nad motorem utavil.
Měla jsem dojem, že jsem na přehlídce různě až hrůzně silných motorů. Čtyřkolkami počínaje a zablácenými vojenskými sanitami konče. Za slunečného počasí jsem se kymácela v testosteronové bouři, hned zkraje jsem se nuceně rozloučila s původním plánem o dece a knížce, vyfasovala jsem kecky a foťák a vydala jsem se společně s ozbrojenými muži směr pískovna. Většinou se začíná hrát se zpožděním, tentokrát jsem zjistila, že hra začíná podstatně dříve, což byla trochu prekérka, protože dostat se z epicentra boje do tábora během 15 minut byl nadlidský výkon. Využila jsem jedinečnosti estrogenu a za 5 minut jsem měla šoféra a vlastní unimog. Zkusila jsem i jízdu na korbě přes všechny možné i nemožné hrboly, stráně a hroudy hlíny, schytala jsem pár ran a zápichů hlavní a držela jsem se řemenu, který se nad motorem utavil.
Paintballoví hráči vyfasovali věcné rady a dýmovnice a spustili palbu. Jsem docela ráda, že jsem nestíhala fotit pelášející srnky. Místo hry se různě přesouvalo, hodně jsme nachodili, hodně najezdili a příjemné bylo, že jsme se i nemálo nasmáli. Mně se podařilo rozesmát hned dva týmy zablácených borců, samozřejmě nechtěně. Khaki-fáro nás vysadilo u brodu a na druhý břeh jsme museli po svých. No co, přece nebudu dělat žádné slepičí scény, bagáž svou i cizí jsem hodila na ramena a vstoupila jsem do řeky. Když už jsem byla oblázky velesympaticky dodřená, jeden z těch borců mě nahlas upozornil, že "tamhle je most". "Jojo, to já schválně..." mě samozřejmě před smíchem všech nezachránilo. Abych toho využila a hlavně dodala vážnosti svého debilně zoufalého počinu, udělala jsem pár fotek z prostředku vlnek a celá zmrzlá jsem zapalovač vyměnila za kafe, které jsem si společně s hlínou, trávou a něčím černo-mastným odnesla na svetru.
Sobotní rodinné obědy nebo literatura v přírodě mají něco do sebe, ale tohle byla vážně švanda.
Pěkné dny i Vám!
![]()
![]()
Pěkné dny i Vám!
Žádné komentáře:
Okomentovat