Často jsem byla sama a často mi to nedělalo dobře. Když jsem sama, moc potom přemýšlím (a to zejména negativně), všechno mi připadá prázdné, provaluje se moje lenost, slunce uspává místo toho aby hřálo a dodávalo energii, věci ve vlezle studené šedi smutku postrádají smysl a ruce a nohy mi těžknou, "rána jsou smutnější než večer, z rozbitého srdce krev mi teče" (J.N., Osmá barva duhy), baví mě jen spát a občas si zakouřit. Pak se úžasně prodepkuju až do fáze, kdy slzím nad skutečností, že po sobě nevidím žádné stopy. Normálně bývám neposedná, miluju tanec, blízkost blízkých, tudíž pochopitelně ve chvílích osamocení a stesku nevím co se sebou. (Ne-)vařit porce pro jednoho, po sté žehlit pouze vlastní trička, uklízet byt, v němž si samým nicneděláním nezřídíte žádný nepořádek, česat si vlasy, které nikdo nepohladí nebo si líčit oči, které nikdo nepolíbí, to je pekelná pruda.
Netuším, kdo nebo co si tentokrát dovolilo mě nakopnout a donutilo mě tak probarvit své dny vlastníma rukama (snad to byla ta prudérní samota).? Můžu se podepsat pod tvrzení, že vlastní pestré výsledky (i kdyby se půlce světa nelíbily) jsou výtečnou terapií a očistou. Chvíle, kdy sedím se štětcem v ruce a nevím, co vlastně namalovat, trvají jen krátce. Mám okolo sebe spoustu inspirativních krás a hnusů. Stejně tak se o nich dá psát, fotit je, smát se na ně. Zábavnou předlohou pro tvorbu je kombinace barev - vyberu si dvě nebo tři barvy a vyfotím si všechno, na čem takové barvy jsou. Někdy se divím, co všechno mi zapadá do představy, a když zase někdy nemůžu najít nic, tak si vyberu jednu věc a v těch barvách ji prostě namaluju. Nebo uznám, že dnes není den a všechna má umělecká střeva mají raději zůstat smotaná a v klidu dřímat. Jedna procházka, dvě kafe, tři úsvity a nápad přijde sám. Mnohdy se s nimi roztrhne pytel a jedno flákám, abych rychle stihla druhé (to pak za nic nestojí, ale když nápady dojdou, mám aspoň co vylepšovat).
Vřele Vám všem doporučuji tvořit, pěstovat a své úspěchy zaznamenávat. Až si zase jednou budu připadat zbytečná, půjdu se mazlit s orchidejemi a fotkami krásných chvil. V tuto dobu pracuji na omalovánkách pro holčičky z azyláku. Už se těším, jak budeme probarvovat společně, holky jsou za všechno vděčný.
Když jsem jen já, beru se jako lichá. A když jsem sama se sebou jakožto tvořitelkou čehokoli, svět je... hezčí :o)
Netuším, kdo nebo co si tentokrát dovolilo mě nakopnout a donutilo mě tak probarvit své dny vlastníma rukama (snad to byla ta prudérní samota).? Můžu se podepsat pod tvrzení, že vlastní pestré výsledky (i kdyby se půlce světa nelíbily) jsou výtečnou terapií a očistou. Chvíle, kdy sedím se štětcem v ruce a nevím, co vlastně namalovat, trvají jen krátce. Mám okolo sebe spoustu inspirativních krás a hnusů. Stejně tak se o nich dá psát, fotit je, smát se na ně. Zábavnou předlohou pro tvorbu je kombinace barev - vyberu si dvě nebo tři barvy a vyfotím si všechno, na čem takové barvy jsou. Někdy se divím, co všechno mi zapadá do představy, a když zase někdy nemůžu najít nic, tak si vyberu jednu věc a v těch barvách ji prostě namaluju. Nebo uznám, že dnes není den a všechna má umělecká střeva mají raději zůstat smotaná a v klidu dřímat. Jedna procházka, dvě kafe, tři úsvity a nápad přijde sám. Mnohdy se s nimi roztrhne pytel a jedno flákám, abych rychle stihla druhé (to pak za nic nestojí, ale když nápady dojdou, mám aspoň co vylepšovat).
Vřele Vám všem doporučuji tvořit, pěstovat a své úspěchy zaznamenávat. Až si zase jednou budu připadat zbytečná, půjdu se mazlit s orchidejemi a fotkami krásných chvil. V tuto dobu pracuji na omalovánkách pro holčičky z azyláku. Už se těším, jak budeme probarvovat společně, holky jsou za všechno vděčný.
Když jsem jen já, beru se jako lichá. A když jsem sama se sebou jakožto tvořitelkou čehokoli, svět je... hezčí :o)
 |
| moje pýcha |
 |
| Božská |
 |
| hádáte správně? |
Žádné komentáře:
Okomentovat