Nevím, jestli tu byli vždycky nebo od pradávna, ale určitě byli všude. Anděly jsem zaregistrovala v pohádkách, architektuře, v prosinci, na malbách, ve filmech, kadeřnictví a znám i jednoho, který má krásného syna a kouří trávu. Andělé jsou kudrnatí, baculatí, s šípem v ruce či bez, hodní, potažmo andělé zkázy a v moderní době uslzení nad svými ulámanými křídly (Karel Kryl inspiruje i Amériku).
Můj anděl je andělem strážným a má černé oči, obrovské horké srdce a ujíždí si na pivu ( "Když uvážím to množství vína, které lidé, a to včetně Ježíše a jeho žáků, zkonzumovali v Bibli při nejrůznějších posvátných i jiných příležitostech, když uvážím velikost pohárů u Poslední večeře a to, jak náš Spasitel jednou zázračně přeměnil obyčejnou pitnou vodu v alkoholický nápoj dle vlastního výběru, velice pochybuji", že by mého anděla odsoudil jen proto, že miluje tak slabé pití, jako je pivo). A vím, že i když na mě mnohdy hleděl jako na kacířku, nepřetržitě mě miloval, a i když se nám nedaří skloubit naše představy o tom, co je pro mě nejlepší, pro mé dobro by se ochotně a bez řečí usmažil v pekle. Já si toho vážím, ale nechci to tak. Ráda bych si za svým štěstím došla svou cestou, i kdybych měla pochybovat a mít strach.
Ale jak přesvědčit anděla, když byl všude a od všeho má klíč?
Žádné komentáře:
Okomentovat